Zítra je taky den – Rudolf Havlík

Voní takovým dobrodružstvím! Cítím to už jen skrze řádky. Ležím v Rakousku u smaragdového jezera a Rudolfa honí tygr. Sedím pod stromem na lavičce a Rudolf právě se svým kamarádem přežili pád letadla. Ti, co pozorují mě, vidí holku oči valící. Hlavu kroutící. Doteď jsem si myslela, že jsou to kočky, kdo mívají 9 životů! 

Jenže takhle knížka není jen o adrenalinu. Tahle knížka má mnohem větší vzkaz. A nedala mi několik nocí spát. Příběh vypráví o klukovi, který hasí průšvihy ve výrobě v textilním průmyslu. Bezesporu máte zrovna teď na sobě tričko, které se šilo v asijské továrně. A přesto, že si myslíte, že svět už je daleko etičtější místo a to tričko zaručeně nešil nikdo ve zbídačených podmínkách, tak se pletete. Když se pořádně rozhlédnu jen po Plzni a zajdu záměrně do obchodního centra, najdu stojany narvaný podivně vonících “trendy” kousků. Zmuchlaných. Polyester. Polypropylen. Polyamid. Smrdí. Ten krám prostě smrdí. A to už ta trika jsou ve vyňoněných evropských obchodech. Nechtěla bych cítit místo jejich původní domoviny. Pepco, Sinsey, HMko, Mango, Kik, Orsay, Zara, Pull Bear,…všechny tyhle butiky chrlí jednu kolekci za druhou. Vždyť se to ani nestíhá všechno prodat, natož pak doma unosit.

Moje ségra už roky propaguje slow fashion a patří v Čechách pro mě mezi nejzajímavější stylistku. Jsem z rodiny plný krasavic, doteď si porůznu se sestřenkami půjčujeme oblečení. Šaty, saka, kalhoty, svetry dědíme po babi:-) a některý jsme sekáčový královny. Jenže s proměnou v mámu a s proběhnutou pandemií jsem také podlehla snadnosti nákupu přes internet. A HM mi balíček pro děti přiveze až před vrata a já pro tepláky nemusím nikam chodit. Jak jsem pohodlná! Jenže pak se mi dostane Rudolf Havlík do rukou a já zpytuji svědomí. ..…kdybychom nechtěli celoročně růže, náhradní díly až z tramtárie, pro svoje děti trendy trika s Harry Potterem (říkám vám, jednou si přečtete v románu popis továrny, která barví látku na tričko pro vaše miláčky a udělá se vám zle) …. uf. Kdyby se naše evropské rozmazlené potřeby „zpomalily“. A jídlo bylo zase jenom lokální a sezónní. A oblečení až do rozpadnutí. Pomohlo by to?!

Tak ten kluk hasí průšviny v momentě, kdy už je i nejvyšší manažer hasit neumí. Protože ten kluk má odvahu a talent. V příběhu dostal za úkol zasvětit jednu neteř zámožného majitele jednoho z nadnárodních módních ginantických domů, jak probíhá výroba v jejich asijských továrnách. A tak mladičká Angličanka Kate žasne, jak přichází na svět jejich luxusní ručníky. A vy se dostáváte pod pokličku světa, jehož pravdy jsou vám vlastně protivný a nechcete je znát. Protože vy žijete ve vyvoněný Evropě a chcete si každý ráno na sebe vzít čistý triko ve svým trendy sterilním domově. Ležím u naklizeného průzračného jezera a čtu o špinavý asijský továrně, která mi ušila moje plavky. Je mi smutno. 

Ale právě proto to píšu. A proto to vypráví i Rudolf Havlík. Abychom si občas ty oči pořádně promnuli. Nenechali se obalamutit jednou ecofriendly kampaní nadnárodních řetězců. A zatáhli za brzdu svých potřeb. Každý léto nepotřebujeme nový plavky. A přece chceme, aby i naše děti měly jednou co ve světě objevovat. Rudolf Havlík vypráví o absurdních situacích dnešního světa. S humorem. Věřte mi, že nebudete chtít tu knížku taky vrátit do knihovny a dobrovolně budete ve frontě na jeho další.