Živá setkání mají pro mne vždycky mnohem větší kouzlo. Jana Poncarová mě chytila hned svým debutem “Podbrdské ženy” a pak už jsem se vezla. Oslovuje mě, že píše o českých ženách. O době, kterou jsme nikdy v dějepisu neměli čas pořádně probrat. Přitom v ní vyrůstaly moje babičky i mamka. Hledá příběhy žen, které časem zapadly, ale v lecčems jsou stále pro nás hodně aktuální. 

Jak hledá téma na román?

Jak se vlastně spisovatel na práci připravuje?

Jak dobíjí baterky a vypíná hlavu?

Za pár dní vyjde Janě Poncarové další román Herečka, ze kterého jsme si četli ukázku. Téma opět pro mě lákavé. Je o prvorepublikové avantgardní herečce Jarmile Horákové. Byla velmi talentovaná a sršela takovou energií, že jejímu kouzlu neodolal ani mladičký Jaroslav Seifert, ani Vítězslav Nezval. První světová válka skončila, jsou tu divoká svobodomyslná 20. léta, vzniká Osvobozené divadlo. Jaký bude celý příběh? Mě to zajímá!

Je to příjemný. Sejít se. Mluvit naživo. Vidět se naživo. Ptát se. Nebo jen pozorovat. Je to příjemný. Potkat tvůrce. Děkuju.