Díl 2. Kočka na lupu

Byla jednou jedna vesnice. V té vesnici stála náves. U návsi dům. V tom domě bydlela máma. Táta. Holka a kluk. Máma měla krátký vlasy učesaný na stranu. Ráda tancovala a měla ráda muziku a silnej vítr. Táta měl kudrnatý vlasy někdy černý, někdy šedivý. Miloval fotbal. Ale o chlup víc miloval nás. Tak jsme se jedno lenivé podzimní ráno nikdo nechtěl vyhrabat z peřin. A ani tátovi se překvapivě nikam nechtělo. Ani na fotbal? Ani na Špičák? To není možný. Dole v obýváku byl ještě z předchozího večera roztažený gauč, krb trochu ještě teplý, takže ho nebyl problém hned ráno znovu zažehnout. Snídani připravovaly děti, takže máma s tátou se mohli ještě chvilku na gauči dospat. A tu najednou mámy pohled ustrne. “Ta kočka tu byla znovu!” vyštěkne načuřená mamina a vypálí z gauče jako žhavá raketa. “No jasně! A sežrala mi guláš k obědu!” zvedá ze země na terase studený poloprázdný hrnec. “Chápeš to, lásko, ta minda si dokáže otevřít i papiňák? Jako vona snad studovala na nějakým kočičim harvardu, ne?!” vzteká se máma a vztekle praští s vylízaným hrncem o zem. “Mami, neboj, já udělám k obědu kjupicovou kaši,” snaží se výjimečně uklidnit ženu Robin jinak zvaný Cholerik. 

Den plyne. V obýváku už při siestě běží druhý díl Harryho Pottera a najednou mamina vyletí z gauče jako namydlenej blesk. “Tak on ti ten noční nášup nestačil, ty potvoro, jo?!” roztočila kocoura a ten letíííííí jako superman přes tři další baráky a zaparkuje až na černý střeše domu.

kočka na lupu, ilustrace od Víky

“No ta je dneska nějak v ráži!” nechápe kocour. “Hlavně co teď! Jsem na špatný střeše. Tady nebydlím a ještě se bojím výšek,” mrká nechápavě kocour a přemýšlí, jak se z týhle bryndy vytáhne. A v ten moment na scénu přichází naše slavná čtveřice. Samozřejmě že neposlechly příkaz rodičů a polední klid na lůžku překazil let jejich milovaného kocoura. “Přece ho v tom nenecháme. Kde, chudák, jen mohl přistát?!” děti dávají hlavy dohromady. Naštěstí Robin zhlédl nějaké díly Požárníka Sama. “Žebžík. Mušíme najít žebžík,” praví znalecky. Tomášek je technický typ, takže si hravě poradí i se skládacím žebříkem. “Já jsem to dokázala,” zvolá šťastně chlapec a Zuzanka s Viky se na sebe otráveně podívají. “Dokázal, Tomášku, dokázal!” Kocour na zemi v bezpečí. Děti jásají. A maminka? Ta si už na hrnce na terase pořizuje zámky.