Plasáci chystají 23.10.2022 premiéru muzikálu Metternich

Akorát jsem doplela záhony #rozcuchanyKytky, utřela si hlínu z rukou do montérek a vydala se do kuchyně za Markét. Markét dělá zrovna domácí úkol s nejstarší dcerou. Doma je uvolněná atmosféra. Máme svůj specifický humor. A mluvíme, jak to cítíme. Vlastně je srandovní, že spolu děláme rozhovor na diktafon. Ale vy byste to vydrželi, nevyzpovídat kamarádku, když spoluvytváří tak výjimečnou věc?

Markét, vy máte s kamarády plasský pěvecký sbor Sagitta. Ty jsi paní sbormistrová. Jak dlouho vlastně?

My jsme si vymysleli datum vzniku 11.11.2011. Prostě abychom si ho snadno pamatovali. A asi to tak i ve skutečnosti sedí.

Kolik máte aktuálně členů?

Devět. 

Vy jste smíšený sbor. 

Jo. Máme víc holek. Kluci jsou tři. Vlastně teď už dva. Teď je nás málo.

A v tomhle počtu chystáte tu velkou událost, o který za chvilku budeme mluvit?

Protože je nás právě málo, tak máme ve sboru hosty.  Někteří členové se nám odstěhovali, tomu prostě nerozumím (Markét myslí jistého altového dezertéra 😀 ). Nechápu, že je prostě Sagitta neudrží v Plasích. Nechápu.  Ale dobře. Nebo někteří další členové otěhotněli. 

To je morálka 😀

S termínem porodu prostě během premiéry.

Ne! No ještě, že máte více kamarádů, co jsou pěvecky zdatní. Protože vy jste amatéři, zpíváte, protože vás to baví.

To jo.

Jste v Plasích a okolí opravdu známí a vaše vystoupení jsou hojně navštěvovaná. Dá se říct, že máte koncerty v průběhu celého roku?

Nejvíc v adventní čas.

No a jak teda vznikl ten nápad, že se vrhnete na vlastní muzikál?

Nebyl to náš nápad. My jsme nikdy neměli aspiraci hrát muzikál. Divadlo. Nás to ani nenapadlo. S nápadem přišel Robert Drozda, Plasák, který chtěl napsat muzikál. A chtěl ho napsat pro nás. Protože na nás chodil a náš soubor znal. Napsal muzikál na téma, které ho zajímalo. A to byl Metternich. 

Můžeš dopředu prozradit příběh toho muzikálu?

Můžu. Je to v podstatě životopis Václava Lothara Metternicha. To byl kancléř za vlády císaře Františka Josefa, ministr zahraničních věcí, který dokázal velký věci. Mimo to koupil plasský panství a to zveleboval. Každý Plasák zná Metternicha.

Ale možná né tak dobře, jako ho pozná, až uvidí vaše představení.

Né tak dobře, až zhlédne muzikál, který je vlastně podaný velmi pěknou hravou a legrační formou.

Jaký to je pocit, když jako neprofesionálové dostanete před sebe napsaný muzikál a teď tomu začnete dávat život?

Je to výzva.

Kdo složil hudbu?

Hudba je daná. Jsou to melodie, který už dávno existovaly, Robert Drozda je otextoval tak, aby to sedělo do příběhu. 

Aha. Tak hudba a libreto hotový. S čím jste začali vy jako první?

My jsme začali každý individuálně se scházet s Robertem Drozdou u klavíru a ladili jsme. Mně třeba vůbec neseděla původní tónina mých písniček. Nebo když se ten text začal zpívat, tak slova úplně neseděla a vznikaly nové rýmy. To se také ladilo. Tohle pilování nám zabralo asi největší část. Pak jsme se vrhli na cvičení jednotlivých písniček. Sháněli jsme dalšího klavíristu. My sice v souboru několik klavíristek máme, ale ty právě v muzikálu účinkují. Sehnali jsme klavíristku, úžasnou, která to všechno zvládla. Paní zubařku Sylvu, kterou já znám přes koně.  Ta nás bude živě doprovázet. Všechno se krásně rozjelo. Město Plasy nám zajistilo šití kostýmů. No a Robert umřel.

Muzikál rozpracovaný. Kostými rozešitý. Autor umřel. To je šílená situace.

No to bylo těžký. My jsme se nakonec rozhodli, že to prostě dotáhneme. Protože energie už do muzikálu bylo vloženo spoustu. Robert Drozda byl kromě autora také režisér a měl hrát v příběhu starého Metternicha. Našli jsme nové obsazení a teď už finišujeme. Pro nás náročná fáze. Protože chodit jen na zkoušky je zábava. Celá příprava je ve směs pro nás velká zábava a radost. Na tohle finále jsme čekali poměrně dlouho. Nejdřív přišla ta smutná událost s Robertovo odchodem a pak covid.

Tak kdy bude ten den D. Ta velká slavnostní premiéra?

 První premiéra proběhne v neděli 23. října  od 6 večer v kině v Plasích. Druhé představení pak také v kině, 6. listopadu. A poslední plánované představení v tomto roce chystáme v zámku v Manětíně v rámci festivalu amatérského divadla.

Mně to přijde jako sen! Budete hrát opravdický divadlo. V dobových kostýmech. O příběhu, který se skutečně v Plasích stal!

Je to pocta. Fakt. Baví nás to. Přijďte. Je to krásný.

Pozn. red.

Markét je moje kamarádka od dětství. Ostatní holky na gymplu honily módu a kluky, my vydávaly ještě s Lúčou naše vlastní noviny. Nebo psaly majálesovou divadelní hru. Hrály na versinážích plasských umělců. Nebo se toulaly s koněm po Orlických horách a spaly u cizích lidí na půdě na seně,… Pro zbytek třídy jsme byly exoti. Ale vedle holek jsem si nikdy nepřišla jako blbec. Naopak. To ani tehdy, když se mi Markét dokolečka dokola snažila vysvětlit chemický vzorce. Markétu nikdy nic nerozhází. Ani mně vysvětlovat chemii! Je prostě klidná. A právě proto ji moc potřebuju:-D Ona si během dne naočkuje sama klidně 300 ovcí. Po večerech chystá s partou muzikál a s rodinou rekonstruuje historický statek. Statek, kde to pulzuje muzikantama a živou muzikou. Pro mě punkový království. A tady právě roste #rozcuchanaKytka. A já ti za to, Makáč, zase moc děkuju. Že tohle všechno díky tvýmu ANO můžu žít.