Cítím sama poslední dny zvláštní atmosféru venku. Vnímám barvy větru. Jsou to různé odstíny šedé. Pak ticho. To zvláštno! Zrychluje se mi často dech. Nejsem venku sama. Potřebuji to s někým probrat. Jdu za Rosie.

Rosie, ráda bych navázala od afrodiziaka na další pro mne teď aktuální téma. Dušičky. Chci ho probrat s tebou, protože jsi spirituálně založená, vnímavá a mě zajímá, jak tohle období vnímáš ty. My jsme touhle dobou jako děti zapalovali svíčky na rodinném hrobě a pokládali věnce. Das ist alles. Žádná větší hloubka. Aktuálně ale sama na sobě vnímám jistou změnu…aniž bych sledovala kalendář, tak cítím, že se děje NĚCO… Mám pocit, že jak jsem skutečně celý rok venku na zahradě, nějak jsem splynula se zahrady rytmem. Najednou se mi častěji zobrazuje táta. Je mi teskno víc než obvykle. Vylejzají témata, která jsou uvnitř mě bolavá. Mám pocit, že se obnažuji, jako listí padá ze stromů a odchází kytky. Nelíbí se mi to, protože je to citlivý. Cítím poslední dny zvláštní tajemný nádech. Co se děje?

To jsi na úvod řekla moc krásně. Vlastně tím, jak trávíš hodně času venku, tak tě příroda automaticky přijme ještě intenzivněji do toho svého cyklu. My jsme stále její součástí, i když žijeme ve městě. Nejde se od ní oddělit. Jen si vezmi, kolik lidí zná na vlastní kůži podzimní depku. Myslím si, že tohle má také spojitost z našim vlastním strachem ze smrti. Umírají květiny, listí padá ze stromu,….demonstruje nám to jistý konec.

…hojnost končí…

…někdo by řekl, že hojnost – úroda končí, ale mně se spíš líbí ta myšlenka, že se vrací zpátky dovnitř. I ze stromů se veškerá síla vrací z koruny zpátky do kořenů.

Odpočívají, aby znovu mohli bujet.

Přesně. Tenhle čas volá po odpočinku. Nám se to ale nelíbí. Protože většina z nás si nedovolí odpočívat, protože to je přece prokrastinace, ne? Pro naše předky byl podzim sklizeň a příprava na odpočinek. V zimě pole spala, lidé sbírali sílu z těžké fyzické práce na poli. 

Tyjo, víš, že já jsem si nějak přirozeně sama naordinovala pomalejší pracovní  tempo, protože jsem z toho dynamického léta už vyflusnutá? Zazimuju zahradu a budu se věnovat něčemu jinýmu.

Je to tak. I po stránce ayurvédy. V určitá období jsou aktivní jiná energetická centra. Na podzim bývá aktivní tzn. větrná dóša. Ona je přímá odpověď po létě. Je to element, který nás po aktivním létě odnáší jinam. Vítr odnáší staré listí, je to velmi silné transformační období. Zároveň totiž stahuje veškerou expanzi dovnitř. Co je nového v nás? Jak se změnily postoje za poslední rok? 

Proč si myslíš, že se spousta lidí v tomhle období cítí mizerně. Zmiňovala jsi ty podzimní depky. Má to spojitost s tím, že přirozeně cítíme, že bychom chtěli sami zbrzdit, ale společnost  – povinnosti – nás nutí být stále stejně výkonný?

To si vystihla. Ještě bych k tomu přidala faktory jako méně sluníčka, je potřeba jíst jiná jídla, vitamíny, jiné látky, než se jedly v létě, vyživit se…Naše kapitalistická společnost je nastavená na neustálý kapitál. To znamená vydělává se pořád. Pracuje se pořád. To je v rozporu s naší přirozeností. Podzim rovná se útlum. Zima odpočinek. Chci spát, co po mě chceš? Můžeme to pěkně vidět i na ženském menstruačním cyklu. Fáze menstruace rovná se zima. Odpočinek. Stařena. Další fáze pomenstruační je folikulární. Jaro. Panna. Období, kdy máme na všechno energii a jde nám to dobře od ruky. Padesát tisíc schůzek, dvacet rozjetých projektů nou proublem. Pak přichází krátká ovulační fáze. Trvá pár dní. Období léta. Všechno dozrává. V nás dozrává vajíčko.Pak přichází fáze podzimu, známá jako luteální fáze a s ní často spojený premenstruační syndrom. Fáze před menstruací, kdy hladina estrogenu významně klesá. My jdeme hodně do sebe. Určité části nás, které jsou zvyklé na tu neustálou dynamiku a produktivitu, tak je to nepříjemný. Naše tělo, které nás má poslouchat, nás nutí odpočívat? Co si to jako dovoluje? Vždyť já musím makat.

…když jsem neodpočatá, tak jsem protivná…

Ano.  Navíc na podzim se to ještě násobí. Kolik lidí, který si nedovolí odpočívat, jsou na podzim extrémě nas***. A když už odpočívají, tak jsou na pěti sociálních sítích zároveň, do toho koukají na televizi, mají puštěný rádio, já nevím, co všechno…když teda na chvilku si sednou třeba s knížkou, tak za chvilku vstávají, protože mají pocit, že NIC nedělají. Nepřijdou si produktivní. 

Co se teď děje – co je to tajemno, co cítím ve vzduchu? 

Vnímám to, že se všechno zrychluje. Rychlé přehrávání. Všechno směřuje dovnitř. Počínaje dneškem.

Kolikátého je. Dvacátéhopátého. Říjen.

Dnes kolem poledne bylo zatmění slunce spolu s novoluním. Obojí ve štíru. A štír je neskutečně dovnitř sestupující smrt prožívající znamení, které má neskutečnou hloubku – co se týče temnoty. Ale zároveň i toho prožití znovuzrození. Spousta lidí ti řekne, že se štíry nevychází a nemá je rádo. Je to spojené s tím, že oni v sobě mají tu temnotu a když ji nemají zvládnutou sami, tak ji nemají zvládnutou ani vůči okolí. Takže můžou působit útočně. Štíři pomáhají nám odkrýt i tu naší temnotu, co nás bolí, co nám způsobuje, že nám buší bolestí srdce….Aktuální období je navíc provázané se svátky, které zná někdo jako Halloween, někdo jako Dušičky, Samhain,…je to čas, kdy se velice ztenčuje hranice mezi našim světem a světem duchovním – sprituálním, ale i s duchy. Jak kolem nás všechno umírá, máme větší tendence vzpomínat na naše zesnulé. Držet je v sobě živý a zároveň je uctít. S tím bylo spojené i nošení masek. Spolu s těmi našemi milovanými zesnulými se sem vrací zpátky i zlý duchové. A ty masky mají pomoct ty zlé odehnat. Vyřezávané dýně mají pomoci chránit naše obydlí.

Jak smysluplně strávit tenhle magický čas?

Navštívit místo, které měli naši předkové rádi. Nebo navštívit místo, které je pro naši rodinu důležité.

…myslíš pro naši současnou rodinu?…

Klidně i pro starší. Kdybych něměla tak z ruky chalupu, kde je rozprášená naše babička, tak pojedu třeba tam. 

…a tam vzpomínáš…

Vzpomínám a uctívám.

A jak se uctívá příroda?

Můžeš objemout strom a poděkovat mu, že tam je. Donést ovoce zvířatům. Zároveň můžeš uctít své zesnulé. Že si na ně vzpomeneš, nebo budeš mít u sebe jejich fotku. Zapálíš doma za ně svíčku, která jim pomůže, aby se s tebou znovu setkali. Přišli ti předat nějaký vzkaz, moudro,..

Magická noc.  

Keltové měli Samhain jako my Silvestr. Pro ně byl teď konec roku. Čas, kdy si uzavírali svoje záležitosti. I s těmi mrtvými. Jako na jednu noc otevřený messenger…jako vše, co bys jim chtěla říct. Řekni teď. Dorovnej si to. 

Samhain. Noc z 31. října na první listopad. Mám chuť si na zahradě rozdělat oheň a spálit v něm všechno nepříjemný, co se vě mě za ten rok nahromadilo. Pustit to. Udělat si prostor na nový. Věřím, že hezký. Mám chuť mluvit s tátou. S babi. S dědou. S druhým dědou. Až tam, kam mě pamět dovede.

ilustrace od Rosie
Rosie míchá pro Bocaloca afrodiziakální vonné směsi