Čundr Rabštejn nad Střelou

Představuju si, jak spolu sedíme zase na podobném čundru a vzpomínáme na ty předchozí, lásko. Jsem duší nenapravitelný romantik. A ty taky. Jinak bys tohle nedělal. Sice před klukama je to samý woe. Ale kluci zmizí a ty mi nosíš bivak v krosně, rozděláváš oheň a hladíš mě ve vlasech, jak tam spolu ten plamen tiše pozorujeme. 

Vlak nás vyplivnul v Žihli. Každej čundr začíná nádražní hospodou a chlazeným pivem. Mastili jsme karty. 

“Když vyhraju já, půjdeš lesem nahá.”

“Cha! To když vyhraju JÁ, budeš mě deset minut líbat po těle!”

Výsledek byl těsnej. 6:7.

Fascinovaně obcházíme obrovský žulový balvany ve skalním městě. Procházka lesem, to je jako pomazat si mozek hojivým balzámem. Dojdeme na místo, kde podle mapy má být tábořiště. Nepřekvapuje nás, že je už obsazené. “To snad není možný, zase nám to někdo vyfouk!”  Tak hledáme na kopci jiné vhodné místo a nakonec se utáboříme na malé mýtině uprostřed lesa. Kousek od nás burácí u ohně chlapskej večírek. Dole v údolí řeky musí hrát nějaká kapela. Řve to tam elektrickýma kytarama. My dva hledáme suchý klacky a rozděláváme oheň. Jako kočka spokojeně předu v tvým klíně. Oheň praská. První hvězdy na obloze. “No on je dokonce dneska úplněk, vidíš?” před námi se rozkryje do zlatova zářivý balón. 

“Hraje tu nějaká kapela Mr. Pig,” vygooglíš to obratem. Tak jsem já jediná, kdo poctivě zapnul už ve vlaku na mobilu letovej režim. “Hrajou hard rock a heavy metal.”

Jsme v lese v kopci. Pod námi údolí s řekou Střelou. Rozjímám a nalazuju se na vesmírný vlny, v tom prudce zapraskají větve a těsně vedle nás ve tmě rozezleně zachrochtá divočák.

Instinktivně oba chytneme do ruky klacek a stoupneme si těsně k ohni. Chytnu tě za ruku a snažím se ve tmě najít toho, koho jsme tady tak překvapili. Srdce mám až v krku.

“Langi, já tady neusnu!” 

“Neboj se, ten už je dávno pryč,” snažíš se mě uklidnit. Jednou rukou drtím tu tvoji a v druhé křečovitě držím klacek. “Neni, já ho slyším, jak dejchá!” Nemůžu ho nikde ve tmě najít.

“Já tu spát nemůžu. On mě sežeře!”  Dalších 10 minut se nevzdálím od ohně a zuřivě přikládám. V zápětí se snažím vylézt na blízkou borovici. Mrcha ale má první větev ve výšce tak třech metrů. Ty se válíš smíchy. Protože mě miluješ, není co řešit. Hlasitě zpívám a mlátím klackem do země, to abych ukázala, že se kance nebojím. A ty rychle balíš rozestlanej bivak. 

Celou tu dobu se smiřuju, že budu muset oheň uhasit. A budu muset projít nočním lesem dolů do údolí. “A to chceš jako spát v Rabštejně někde na ulici?” 

“Klidně! Kdekoli jinde, než tady s prasečákem!” 

O půlnoci se vyloupneme z lesa, před námi louka. Naproti na kopci září ve svitu měsíce silueta rabštejnského kostela a celé městečko.”Waaaaaau!” Magický místo. 

Mr. Pig už dohrálo a místo toho se udolím linou na plný pecky Wanastovky. “Langi, tady je to boží! Usteleme si tady!” Pochvaluju si to dobrodružství a ty se mi nemůžeš přestat smát. Nějaký praskání od srnek nebo padající žaludy mě už teď nemůžou rozhodit. Vzbudí mě až kužely světla. Řítí se na nás tmou auto a já rychle řvu: “Vstávej! Dělej! Nebo nás přejedou!” naše spacáky jsou kousek od cesty. Rozjaření řidiči z večírku se řítí loukou. Kufr auta otevřený, posádka vyčuhuje všemi směry z auta ven a jásá.  Nás minuli. Cestu taky. Louka byla naštěstí pro ně široká dost. 

Je půl páté ráno. Ještě tma. Údolí zavalila mlha. Hvězdy ani měsíc už nevidím. Na obloze je spoustu zašmodrchanejch vodou nacucanejch mraků. Přitulím se k tvýmu navlhlýmu spacáku a upadnu do hlubokýho spánku.