Pod jedním z několika stromečků jsem jako milovnice české literatury našla novinku od Jany Bernáškové. Sama od sebe bych si svazek v knihovně nevybrala, ale rozhodně jsem si ji měla touhle dobou přečíst. Ježíšek to rozhodl za mě. Příběh mladé herečky Lucky, která se snaží prosadit v české branži. Umět si urvat místo v záři reflektorů a přitom neztratit samu sebe. Cha. Moje téma. To mě bavilo. Jak zkrotit v sobě svojí divošku a neublížit hlavně sama sobě? Cha. To mě také oslovilo. Jak být bez masky a říct i bolavý věci svojí nejbližší kamarádce, když víš, že jí to zraní? Cha. Jak aktuální. Dialogy o mateřství, o partnerství, o snech,….to všechno se mnou ladilo. Jen kdyby autorka nepoužívala tolik vulgarismů. Jsem od Morštajnové, Procházkové, Dvořákové, Hájíčka, Němce, atd. zvyklá na vytříbenější češtinu. Nečtou se mi současné zkomoleniny a vulgarismy dobře. Příběh se po čase zajímavě rozvine a závěr je takový, jaký často bývá život.  Tak se začtěte…. 

PS: komu se nechce do knihovny, nebo si knížku kupovat, můžu půjčit;-) napište.

Coura -Jana Bernášková