Díl. 3. Byl advent

Protože zemi postihla pandemie, lidský druh byl donucen sedět doma na zadku. Letecký průmysl skuhral. Ale aspoň se na nebe vrátily mraky. Ty mraky, co přináší sníh. Takže byl advent. Chvilku před Vánocemi. Na zručské návsi už rodina Kokijojc rozbalovala svůj zánovní prodejní stánek. Rybář Koki chystal sádky, rybářka Lucka stůl s kasičkou. Teta If dostala za úkol vyzdobit s dětmi prodejní ceduli. Kdyby pandemie nezuřila, chtěli kromě kaprů a štik kolemjdoucím nabízet také teplý svařák na zahřátí a něco dobrého k zakousnutí. Jenže byla tu ta pandemie, na to se nesmí zapomenout! Takže žádný srocování. Žádný povídačky se sousedama u sádek. Nic. Rychle rukou zašmátrat v sádkách, strčit kapra do igelitky a upalovat domů. Ještěže těm kaprům to pohromadě ve vodě prošlo a nemuseli mít roušky. Naše slavná čtveřice lítala kolem prodejního venkovního domu, máčela si ruce ve vodě a strkala rybám dětský palečky do tlam. Byl advent a ve Zruči se chystal vánoční prodej kaprů. “V noci to tu musíme hlídat,” řekl Koki rybářce. “Jak hlídat?” ptá se překvapeně žena. “No aby nám ty potvory přes noc nikdo neukradl, nebo jako myslíš, že těch pět sádek si tady hodím na ramena a odnesu k nám domu do garáže, když jsou narvaný rybama až k prasknutí?” nervozita se před spuštěním stupňuje. “My to tu v noci pohlídáme, strejdo!” ozvaly se nadšeně děti. “Dobrá, dobrá, to bude dobrá průprava do života,” mlaskl spokojeně rybář. Na to, že dětem jsou dvakrát 4 roky a dvakrát 7 let, zrovna asi nepomyslel. A tak se naše slavná zručská čtveřice jala zodpovědně ujmout úkolu a šla si domů nachystat potřebné věci. Když to strejda povolil, nechtěly být maminky zase ty, co kazí zábavu, tak to prostě nechali na strejdovi.  “Co máte v tom batohu?” ptá se zvědavě maminka Iva. “Černýho Petra, čelovky a bonbóny!” vyhrkla nadšeně Viky. “Správně, ještě si nezapomeňte deku a můžete vyrazit na noční hlídku na náves!” Děti tomu nemůžou stále věřit. Oni jim to skutečně dovolili. Oni mají ty úplně nejlepší rodiče na světě. Dostanou ještě od mámy pusu pro štěstí na cestu. “Stejně máte kuráž. To se mi líbí,” a zabouchne za dětmi dveře. Děti jdou tmou až na zručskou náves. Jenže co to? U sádek stojí zaparkované nějaké auto. Svítí mu navíc přední světla a hučí motor. “Sakra, co se to tu děje!” děti hned vyběhnou k místu. “Tati! To jste nám neřekli!” Zuzanka zklamaně vzdychne, když pozná auto a tátu, který tam vychrupuje na sklopených sedačkách. “Přece jste si fakt nemysleli, že tu budete celou noc hlídat  sami!” směje se rybář. To jsou ale fórky, myslí si zklamaně děti. “To nám to aspoň nemohla mamina říct, že tu budeš?” “Počkejte, ona vás skutečně pustila a myslela si, že tu budete jen vy? Ta vaše máma je stejnej blázen jako ta naše. Buďte vůbec rádi, že tu se mnou můžete v dodávce v noci spát.” Děti se domluvily, že ONI určitě v noci spát nebudou. Oni totiž ani oka nezamhouří. A začaly hrát karty. Mezi tím rybář spokojeně pochrupoval a jedno dítě po druhém se k němu postupně přidávalo. Je ráno. U hasičárny se válí mlha a v dálce kdesi zakokrhá kohout. “Doháje!” zařve zuřivě rybář Koki. Děti pomalu rozlepují oči. “Co se děje, strejdo?” zvědavě vystrkují hlavy z auta ven. 

Vidí, jak strejda honí po asfaltu jednoho kapříka, co zrovna vyskočil ze sádek ven. Panečku jak ten tancuje směrem do hasičské nádrže. “Strejdo, do toho!” jásají děti. Strejda ho už už má v ruce. Kluzká ryba mu z nich však hbitě vyskočí. “Pojď sem, ty potvoro!” znovu se ohne k zemi, a v tom mu rupnou ve švu kalhoty.  “Že já se na to rovnou nevys***!” křičí strejda ulicí.

Prodej kaprů se rozběhl. Ryby mizí ze sádek. Děti jsou šťastný, protože jsou v centru dění.  Robin s Viky si vyloví taky jednoho Pepíka a už jim plave ve vaně. První den a noc mají zdárně za sebou. Už zbývají jen dvě. Druhou noc dostala hlídku na starosti rybářka Lucka s tetou Ivou. Vzaly si s sebou šití. A s čelovkou zašívaly rupnutý kalhoty. Ráno kruhy pod očima jako na rybníce, když do něj hodíš kámen. Ale stejně jim to slušelo. Maminkám našim. Sluší jim to, protože nám toho tolik dovolí a jsou laskavý. A to je dělá v našich očích tak hezký. Zbývá poslední noc a ještě trochu rybek v kádi.   Nálada je skvělá, protože přes ty všechny zákazy, tyhle dvě rodiny spolužijí. A to obyčejný žití spolu, je mnohem hezčí, než když je každý jen za svou zdí. Obyčejný syrový sdílený žití se nedá přetlumočit žádnou fotkou ani zprávou na whatsappu. Virtuální svět nemá žádnou šťávu a šmrnc. Obyčejný žití má neobyčejný kouzlo! A když je navíc v tlupě, má i říz. Jako třeba teď. Byl advent. A na zručský návsi se právě vyprodaly všechny ryby. 

adventní příběh z roku 2021

Jaké příhody se nám stanou, až se letos budou kapři prodávat, to se teprve uvidí. Dobrodružství zdar! A přijďte si pro rybu!