Boa

Chtěl, ať v Hornbachu vyměním ty nevhodné kryty. Fajn. Nejdříve to samozřejmě vezmu přes zahradu. Jen se podívat. Polehoučku. Jak můžou v Hornbachu prodávat i boa?! Zbystřím. Takže u pokladny to máme nové kryty, květináče, boa…. Zalezu si doma ihned do koupelny. Sundám šaty a jen přes holou kůži spustím čerstvou bílou střapatou šálu.

 “Vítej doma, krásko,” říkám ti. Baví mě, jak mě hladíš. Trochu studíš. V rádiu pustím svůj playlist a z koupelny stává se rázem můj domácí kabaret.  Těším se, až večer přijde domů On. Klíče v zámku zarachotí. Místností se promíchá vůně večeře s jeho parfémem. Nalijeme víno. Rázem je naladíno. Nechci nic, jen trochu doteku. Nechci nic. Jen jeho, až je to k vzteku. 

Nad zemí lehce snáší se peří. Možná to bude tou dobrou večeří. Nebo že místo šatů na holý kuži boa šál? Šála sklouzne dolů… On cítí se jako král.