Na vandru – zápisník I.

11. 7.2022

Na první pohled se zdáme sami sobě už jako ostřílení karavanoví jezdci. První zapůjčený karavan jsme kdysi rozpárali hned po nastartování o plot. Naštěstí sousedův! A já jsem mému muži slíbila, že už nikdy NIKDY ho nebudu navigovat,… když bude s přívěsem couvat.  Jindy jsme v mrazu parkovali na Šumavě a došel plyn v topení. Došla elektřina. Naštěstí jsme čtyři. Takže v jedné posteli jsme si zatopili celkem obstojně. Tentokrát?  Zdá se, že jsme zapomněli  jen pitnou vodu do barelu. Jinak zatím všechno klape až idylicky dobře. Robin nám dnes spadl do řeky pouze jednou. Viky do bažiny jednou. Sama se stihla vylovit! Langi snědl zkažený tatarák taky jen jednou! Takže nedostatek pitné vody tady na samotě? Zuby si čistíme v řece. Zbytek těla ovlažíme až jinde. Ta horská řeka by byla zbytečně fresh. Počkám si na ledovcový jezera.  A že nemůžu vařit? Tak to mě samozřejmě mrzí! (Slává hospodám, ale před Lagnim psst!) Dětem k snídani naliju zbytek limonády a tobě, lásko, sangrii. A jako bonus ti do ní hodím meloun.

Ještě jsem vám to nevyprávěla, ale já moc ráda jezdím karavanem. Mám pocit, že to nejpodstatnější mám s sebou. Sebe. Ty tři blázny, kteří ke mně budou nadosmrti patřit. A pak SVOBODU. Jestli prstem ukážu tam, nebo tam. Je to jedno. Můžu bydlet, kde chci. A pokud není covidem zrovna zavřená hranice, moje cesta nemá hranic.

Dneska by slavil můj táta narozeniny. Tak na něj celý den myslím. Ostatně není den, kdy bych na něj nemyslela. Ale dneska dojemně víc. Když ztratíte jednoho z rodičů, máte už tak nějak půlku srdce. A ta moje půlka se pěkně nadře. Protože já miluju svůj život a chci si ho vy.chut.nat!  Než přijde tma. Chci všechny, co mám ráda, naobjímat do zásoby, aby až tu nebudu věděli, že jsem je milovala k zbláznění! A to jsem na to měla už jen půlku srdce.